Kraj utichl... A smutno je mi.
Den přešel a jde večer nudný.
Zda mezi oblaky a zemí
jsou ještě krásy plné studny?
Na údech tíha, mrtvo v duši.
Nic nehne se. A sny mé, ptáci,
na stěny srdce nezabuší,
ni touhy vášnivé, mí draci.
Včerejší píseň zmírá v dáli
a zítřejší se nezrodila.
Zavřené oči marně by se ptaly,
zda země by je nasytila.
A nitro jediné je spáleniště,
pro vidoucího zkazka rmutná
o tom, jak klame žití závodiště,
kde vítězství jak ztráta chutná.
Na spáleništi snů přec skrytá
jakási jiskra zápal chystá.
Svět celý jednou jiskrou chytá.
Proč nechytla by duše čistá?