Ó, slunce, za hory dnes nezapadej
a paprsků žár milostivý neuhas,
by plody stromů dozrát mohly. A dej
nám sladkou vůni chleba v plný, žitný klas.
A k mrakům prosbu naši pozvedni
a mocnou přidej přímluvu k ní svou:
by včerejší déšť v tomto měsíci byl poslední!
(Na příští zas jej srdce naše zvou.)
Ó, pohleď, jak jsou lány smutné,
jak stébla choře k zemi se již sklánějí.
Tvé teplo jest nám tolik nyní nutné.
Bez něho chleby naše na poli nám uhnijí.
Nad západem se, prosíme Tě, pozastav
a sviť nám noc a den a noc a den.
Těžkého hladu nás a děti naše zbav.
Před světlem tvým on prchne jak zlý sen.
Ó, slunce, za hory dnes neodcházej,
by pracovati mohl v polích paprsků Tvých dech,
duhové barvy v květy, zlato v klasy házej
a v duše naše štěstí padnout nech!