Ta vůně jarních, silných šťáv a rozorané půdy
ve vzduchu zatřásla se s ptactva jásáním a zpěvy,
a slunce v žáru zobjímalo země matky údy
a rozházelo v luhy žlutě, karmíny a sněhy.
Vše bylo čistější: vzduch, nebe, písně, květy, voda,
a na všem ležel nevinnosti jas a posvátnosti pel,
orchestr barev v slunci hořel, neslyšitelná óda,
a všechno chvělo se: list, pták a člověk, v zemi probuzený kel.
Mlhavý obzor zjasněn. Nová v dálce města
své kathedrály k nebi týčila a dříve v krvi zajat,
duch, osvobozen silou Neznámého gesta,
k volnému letu křídla rozepial za zpěvu najad.