Tajemné fluidum vítr roznáší
a do všech zahrad símě sije.
Země se pohne, květy vyraší,
a srdce bije, prudce bije.
A tepla lehký, urychlený dech
probudí krev a jarní mízu.
Milost se zastkví v listí na stromech
i v neúprosné lásce hmyzu.
Slast v mraku spí a v hnízdech švitoří,
hrá na vlnách a vůně zvedá.
V červáncích pozdních nachem zahoří
a zemře, když ji člověk hledá.
A z hloubi nebe, kráska klamavá,
mrtvá, přec úsměvu blesk hodí.
Však z rána křídlem ptačím zamává
a znova vždy se v hnízdech rodí.