Jsou krátké tvoje dny a roztříštěny,
jak touha tvá a jako vůle tvoje.
Jdeš zalekaně kolem každé změny
a kde máš udeřit, se štítíš boje.
Sny tvé, ač na zemi vždy sněny,
tě nesly v propast mezi hvězdné roje,
zkad vracel jsi se mdlý a unavený
k jitrům, jež zapadala bez úkoje.
Duše tvá bez plachet i vesla
jen k vegetacím mlhovin se nesla,
co rostlo na zemi, to nesklízela.
Plakala s meteory hasnoucími,
jásala s hvězdami a plála s nimi,
leč proklínala plamen tvého těla.