Na zemi stojím. Kol stichlo všechno: radost a bolest, jásání, kvil a úpění, smích,
nade mnou třesou se světy: hvězdnatý západ a východ a sever a jih.
V pravo a v levo země je rozkvetlá v jediný květ.
Nekvete pro mne. Láká mne tajemná rozmluva hvězd a jejich tajemný let.
Na údech pozemské bláto, ve srdci pozemský prach a na duši pozemský stín,
do tváře věje mi vítr, přináší polibky vzdálených sluncí ze hlubin.
Já. Člověk. Tělem svým hluboko do země zabořen
a v duši polibky neznámých sluncí a měsíců rozhořen.
V krvi mi plameny svítí a pálí a žhnou,
rty se mi chvějí tichou a pokornou modlitbou.