Česala si vlasy zlatým hřebenem,
přivírajíc oči, oslepené snem.
Plod, jenž pro ni uzrál, ve výši se skvěl,
úsměv jinotajný v zardění svém měl.
Její bílé paže, křídla bělásků,
nabízely se jak obět za lásku.
Ve přísvitu rána, v tichu jitřních chvil,
v teplé krvi její, ve všem jeden cíl.
Česala si vlasy zlatým hřebenem.
Zpívala: Co žije, zhoří plamenem.