A zmlká píseň jako slabodechá,
hovorem bouřných větrův umlčena.
Kdo zpíval, bázliv je a harfy nechá,
zaslechnuv zavolání svého jména.
A naslouchající, jimž kynula zde těcha,
hlas viny slyšeli, jež, nepomstěna,
nad rozlohami plání s větrem spěchá,
úpí na nádvořích a v chodbách sténá.
A když již hlasy tajuplné pozmíraly,
tu rozešli se, bázliví, a ještě v dáli
domyslet nemohli té hrůzy příčin.
Jen on sám, vědom svého boje,
znaven, však nezničen, pro písně svoje
šel nabrat dechu do svých tišin.