Zde blesk nás krásou omámí
a v dálce vraždí stáda.
Co mraků hra jest nad námi?
Divokých větrů váda.
K laskání ruku vztáhneme,
a gesto naše zraní.
Nad studánky se nahneme:
stín vlastní pít nám brání.
Jdem’ s láskou k sborům bratrským,
a pozdraví nás střely.
Pod sladkým křídlem andělským
stíny se rozprostřely.
A nade srázy propastné
nás zavede vždy láska.
Umlknou šepty milostné,
a zbývá lživá maska.
A srdce silná svadají
v bídě, a zlatem měknou.
Dvě zla si ruce podají
a dobra dvě se střetnou.
A přece sladký optimist
po ranách všech v nás žije.
Kdo včera zoufal, dnes je jist:
krev čerstvá staré rány smyje.