Bože! veliký tvůj chrám, svět Důstojnost tvou zvěstuje, Anjel, člověk, pták, červ y květ V chrámě tom tě schvaluje,
Tebe ctí v něm hvězda jasná, Tebe slaví duha krásná, Velikost tvou hlásý hrom, Lásku jeví květlý strom.
Tvé jsme y my zvláštní dílo Mocy, lásky, moudrosti, Předivnou Ty, věčná sýlo, Ozdobils nás schopností.
Ruce, jazyk, oči, uši Ohlašují naší duši, Žes Ty veliký Bůh sám, Člověk Tvůj jest živý chrám.
Ty v něm myslíš, Ty vněj seješ Sýmě velkých myšlení, Ty v něm duchem svatým věješ, Budíš svatá cýtění,
Křísýš mrtvé náklonnosti, Naplňuješ horlivostí Srdce k ctnosti studené, Hojíš smutkem raněné.
Jakou Tobě, Pane, vzdáme Za to chválu, jakou čest? K mdlobě své se vděčně známe, Bez Tebe co člověk jest?
Jen Tvá věčná moc ho sylí, Bez Tebe se k pádu chýlí Rek –, jakž kyneš okem svým, Mizý, jako mha a dým.
Naše vděčnost posvěcuje Tobě tento nový chrám, Srdce Tobě obětuje, K vroucnosti je nastroj sám,
Zpustiž jiskru z vysokosti, Zhřej je ohněm nábožnosti V modlitbách, y v zpívání, V svátostech, y v kázání.
Tento chrám buď v každé době Milou Tobě svatyní, Duch Tvůj svatý připrav sobě Svatou v srdcy jeskyni,
Veď nás cestou pravdy, ctnosti Do nebeské blaženosti, Kde Tvůj lid Tvá svatá tvář Obleskne, jak nebe zář.
Cookies on Poetry Cove