Tys mi, otče život daroval
Nejen, abych na zemi žil,
Ty, o nejmoudřejší, mis ho dal,
Abych jednou v nebi žív byl,
Zde mám sýmě věrné sýti,
Ovoce tam teprv žíti.
Tys mi rozum, tys mi vůli dal,
Světla k pravdy nalezení,
Učils mne, bych povinnost svou znal,
Dals moc k její naplnění,
Tebou cýtím, coť jest ctného,
Volím, co jest prospěšného.
Tvá moc zem syc mnohou libostí,
Mnohou krásou ozdobila,
Ona mnohou drahou schopností
Stánek těla zbohatila,
Smyslů obzvláštních cýtění
Podala mi k potěšení.
Než přec jednou musým umříti,
Tělo vezme porušení,
Protož zde mám světa užiti,
Bez duše však ublížení,
Odporovat smyslnosti
Mám, tak vyhnu nepravosti.
Otče, dej, ať ve mně slovo tvé
Působí vždy, ať je plním,
Ať dle něho zemské činy své
Řídím, dám se k nebi vest ním,
Pravé radosti zde není,
U tebe jest v oslávení.
Blaze mi, té jestli radosti
Snažuji se hodný státi,
Jestliže se v této časnosti
V ctnosti snažím vždy zrůst bráti,
Jestli s cesty pobožnosti
Nevykračuji s lehkostí.
Blaze mi, zlé jestli žádosti
Těla, světa udušuji,
V poddanost pak náruživosti
Duchu svému podrobuji,
V nebi za ctné bojování
Dojdu okorunování.
O ty, jenž svou moc v mdlých zjevuješ,
Dejž mi ducha svého sýlu,
Ty mou nestatečnost spatřuješ
K tomu velikému dílu,
Uč mne marnost potupovat,
Lepších statků pozorovat.
Dejž, ať dokud zdraví požívám,
Často chodím k svému hrobu,
Tam se na budoucnost podívám,
V radostnou y smutnou dobu,
Bych jsa věrný povinnosti
Došel vyšší blaženosti.