Srdce prázdné nepravosti,
Ješto oka nekalí,
Z něhož plynou krásné ctnosti,
Kteréž tváři nepálí,
Nejen čistou láskou hoří
K milé vlasti rodině,
Než se hořkým smutkem moří,
Když jest bída v cyzyně,
Nad neštěstím vlasti pláče,
Jako nad svou neřestí,
Nad štěstím pak jejím skáče,
Plésá z dobré pověsti.
Kvílí nad nešlechetností,
Radostí se rozplývá,
Když se rozmáhají ctnosti,
Mdloby láskou přikrývá.
Veškerému světu přeje,
Jakžkoli jest veliký,
Radost v srdce nuzných leje,
Miluje rod všeliký.
Takového srdce, Nebe,
Rač mi prosým popříti,
Bych y bližní, ne jen sebe,
Mohl tudy spasyti.