Co sy stýskáš, že tě dlouhé časy V krutých bídách Pan Bůh zdržuje? Ach! on slyší žalostné tvé hlasy, Ohněm však tě kříže zkušuje.
Dobrý zlatník kovy nejvzácnější Čistí v ohni od zžíravé rze, Zdaž pak ctnosti lidské nejkrásnější Od mdlob očistiti jináč lze?
Statný rytíř neleká se boje, Neutíká, jak zvěř bázlivá, Byť se valila naň, jako roje, Vojska nepřátelů strašlivá.
Ohněm kruté smrti dýchajícých Čeká myslí neohroženou, Slyší střelbu kusů rachotícých, Zbroj jich vidí na se vztaženou.
Jak lev sylný přeudatně s nimi Zápasý, čím nepřátel jest víc, Sám ty nemělbys se s trápěními Potýkati, nechtě trpět nic?
Jakátě čest pro hrdiny statné, Nabyt v boji věncův bobkových, U Boha jak přemnoho jest platné, Snášet bolest ostnů křížových.
Zdali krásu slunce nebeského Na obloze stále spatřuješ? Zdali na mrak někdy truchlivého Nebe zouffale sy stěžuješ?
Zdali na den v světě nejjasnější Nedoléhá vždycky černá noc, Na léto zdaž zymu nejsmutnější Nepřivodí Pána nebes moc?
Strašné bouřky, vichřice a hromy Čistí syrkovaté páry jed, Ač syc někdy na zmar vedou domy, Mámli Boha proto hanit hned?
Trpělivě nes, co ruka boží Naděluje tobě z trápení, Pláč jest sýmě radostného zboží, Žeň nám připravuje upění.
Po mrákotách zemského zas kříže Vzejde jasné slunce radosti, K přátelům nás přivede smrt blíže, Splní ctnostných srdcý žádosti.
Po přetemné zemských lopot nocy Svitne nám zas jasný v nebi den, Hořký kříž se skončí božskou mocý, Žalost přejde, jako v nocy sen.
Cookies on Poetry Cove