Svatá pravdo, dcero boží,
Dražšís mi nad světa zboží,
Nad stříbro y nad zlato.
Ty mou duši osvěcuješ,
Sladkou radost rozmnožuješ,
Pro tě mám vše za bláto.
Krézovo což platí jmění
Tam, kde světla pravdy není,
Kde byt má jen pouhá lež.
V těžkých okovách kde bludů
Vězý mysl, matce trudů,
Což tam platí zlata věž?
Bludy bratří rozdvojili,
Ukrutně se pro ně bili,
Za prácy ač nestálo.
Krajan zradil drahé vlasti,
Z bludu stropil žravé strasti,
Škodil světu nemálo.
Blud dal v ruku synovi zbroj,
Proti otcy lítý ved boj,
Nalíl v srdce jeho blen.
Otec na lešení krvavé
Vyved syna z pomsty pravé,
Původ vraždy blud byl jen.
Národům blud pouta kuje,
Oheň válek rozpaluje,
Nevinnou krev vylévá.
Pravda sylí ducha mocy,
Nejkrašší den tvoří z nocy,
Bez ní rozum omdlévá.
Z ní se pučí krajiny květ,
Bez ní bylby lotrovna svět,
Blud jest světa neštěstí.
Mějž sy tedy zlata sklady,
Mne jen pravdy táhnou vnady,
S ní sem prázden neřestí.