Tvůj děd, Lorde, v mladosti dnech Přítele měl ctného, Jenž sloul Bertram – tam ty kopce Byly statek jeho.
Kde jen vážný Percy boj ved, Byl s ním Bertram milý, Mnohou půtku s Šoty časně Proved pár ten čilý.
Bertram oblíbil sy slečnou Krásnou, jak jen můž být, Rosa na liliovém listu Nemůž krásy té mít.
Krásnou Wydryngtkou ji zvali, Tam jest její hle byt. g) Otec její rodu tvému Přál vzdy, vůdce dnů syt.
Chasa rytířů a lordů Chodíc k ní, ji ctila, V jejím srdcy k Bertramu jen Vroucý láska bila.
Percy žádal krásné dívky Pro přítele svého, Otec svolil, – předstihlo však Děvče vinše jeho.
Ale šťastnou hodinu tu Schválně odložila, By vnad svých moc, miláčkovu Věrnost vyjevila.
Srdce, řekla, snadno stydne Snadno rozpálené, Dlouho pýká děvče skorou Láskou opojené.
Percy v zámku Alnkvínovu Slavný připravil kvas, Vůdcy, páni, rytíři tam Všickni přišli v ten čas.
Hodů, žertů, veselosti Rozlíhal se již hluk, Zpěvu, harffy, huslí y trub Percy přivolal zvuk.
Hudebnícy tvého domu Modře oblečení Krásně hrali, měsýčkem jsouc Stříbrným ozdobeni.
Rekovství tvých předků pěli, Zprávce poroučel jim. „Od břehu jak nejprv odploul Menfred se spolkem svým.
Galfrýd řek jel s Rolem smělým Do Normandské země, Dobyl hradů, odtud jméno Vzalo Percých plémě. i)
Pěli, jak Lord Vilím odploul S bojovníky ctnými, Zýskal mladou slečínku z Sas k) S statky velikými.
Potom do svaté jev země Padl v statné půtce, Stříbrný prv měsýc zýskal Od Pohana škůdce.
Pěli, za Jozcelína jak Překrásná se vdala Anna, dvoru královského Rodinou se stala.
Jak on Percých obživil rod, Jak se panský jeho Kmen stkvěl, kterak stále hledal Štěstí krajinského.“
Každý posluchač zpěv hlasně Chvalou korunoval, O vojně a krvavých půtkách Každý vypravoval.
Když tak o rekovských činech, O dřevním též kříži Mluvili, aj! krásná dívka K palácy se blíží.
K Bertramu se obrátivši Vlídně, před nim klečí, Pane, řkouc, zde milenka tvá Darem se ti vděčí.
A tu stkvělý vytáhla helm (leb) Krásně pozlacený, Z ocele měl lbicy, hřeben Zlatem obrubený.
Toto posýlať tvá milá, Chce tvou býti Paní, Děvčího když daru zkusyš V tuhém potýkání.
Rytíř přilbicy vzav, dal ji Políbení trojí, Věru zkusým vzácné lebky V nejkrvavším boji.
Tu Lord Percy směle v pole S šestnácti táh pány, Šotskou krví chtěli smazat Krajiny své hany.
Na tisýc y více koních Rytíři se sešli, Widryngton ctný praporec nes, Ač byl věkem zešlý.
Za strmým se Tvýdem pluk jich Šikem na břehu sjel, V Tiviotském udolí hned Zvuk trub lovčích zavzněl.
Jak lev v doupěti se schopí Slyše myslivcův hlas, Běží na nepřátely své, Tak se schopil Duglas.
Tisýc bojovníků šetří Jeho poručení, Až pak krvavé půtky přišlo Strašné okamžení.
Výbor mladých Šotlandčanů Před ostatními jel, Percy seznav jejich smělost Svému příteli děl:
Bertrame vraz v přední zástup, Zkusyž přilbice své, Neumruli, a ty padneš, Smrti pomstím já tvé.
Bertram s radostí se skloniv Koni ostrohu dal, Vzývav milenku svou, na ně Jako vítr se hnal.
Jak skrz mladý dubový háj Strašlivý hrom hrmí; Tak skrz rády nepřátelské Bertramův meč strmí.
Hned tu, hned tam ocelí svou Proráží řád směle, Mrtvinami nepřátelů Krvavou cestu stele.
Nyní zavřeli již téměř Se všech Bertrama stran, Jichžto vzteklost odráží on, Množství dává jim ran.
Sylným ráměm měl již dobýt Pole krvavého, Sekerou když těžkou Šotec Štít mu zlomil jeho.
Druhou ranou lbicy roztrh, Na slychy* mu udřev, Ach, tu lbicy, milé daru! – Leje se mu již krev.
Percy Lord jej, když pad, vida V nerovném tom boji, Zvolal: rytíře zde ctného Braňte, bratří moji.
Zatím vrh se, rozstřel štít svůj, Přikryl bojovníka, Tak, jak orel plod svůj kryje Vida protivníka.
Třikrát vzýt mu chtěli kořist, Třikrát zpět se vrhli, Čí moc mohla odolati Reku? posléz prchli.
Hned však obnovená bitva Se všech stran se vzteká, Mnohá vdova pláče svého Padlého tam reka.
Percy, Duglas velcý zbrojí Srdnatě se bili, Krví zabarvené pole Mrtviny jen kryly.
Posléz slávu vítěžství nám Šotcy bezděk dali, Po rekovství dokázaném Všickni zutíkali.
Zbledlý Percy, na štíty Svých Bídně rozprostřený, V krásný Warkský hrad jest nesen Krví ubrocený.
Jistě zasloužils mé dcery, Řekl otec míle, Sama uvíže tvé rány, Hořkéť ssladí chvíle.
Odjel posel – nepřišla však Krásná Izabela, Věru Panna, řekl Percy, Předce není smělá.
Nermuť se, můj synu, spatříš Ji, jak náhle vstaneš, V svém domě tě bude hlídat, Mužem se jí staneš.
Bertram jejím jménem ssylen Strastnou mysl kojí, Naděje ho obživuje, Ránu srdce hojí.
Cookies on Poetry Cove