Jasné slunce, světlo moře,
Končí nocy tvrdý sen,
Lidem, ptactvu, loukám, hoře
Ohlašuje nový den.
O! Ty, jenž mu rozkazuješ,
Bože dobrý, veliký,
Ty mu světla propůjčuješ,
Zdržuješ tvor všeliký,
Tebou stojí, tebou svítí
Každý slunce paprslek,
Tebou roste krásné kvítí,
Tebou trvá okrslek.
Ty sy y mně s novým dnem zas
Nový život daroval,
Věku mého prodloužils čas,
Bych se v Tobě radoval.
Celý svět když otočila
Temností svou strašná noc,
Y mé oči zamračila,
Zemdlela všech smyslů moc,
O! jak snadno obklíčiti
Moh mne těžký smrti sen,
Moh mi život vyhasyti
Prv, než vzešel jasný den.
Než Ty, Stvořiteli milý,
Osvítils zem v ranní čas,
Oči mé se probudily,
Spatřily den krásný zas.
Oudy těla outlivého
Nové sýly nabyly,
Mocy ducha zemdleného
Spáním se mi vrátily.
Jakou Tobě za to chválu
Vzdát mám, otče, jakou čest?
Ach! Ty člověka moc malou
Znáš, že stvoření mdlé jest.
Přijmi obět díkčinění
Od nedostatečného,
Tobě píseň k zvelebení
Zavzniž z srdce vděčného.
Pomoz, Otče, y den tento
V pobožnosti stráviti,
Bych se mohl, prosým jen to,
Vždycky Tobě líbiti.