Švárné děvče! život náš byl
Jenom hřička blažená,
Krásné věnce každý z nás vil,
Líbal líčka červená.
Stádo, hůl y žert y radost,
Zpěv y věnce pryč jsou již,
Ještě větrové tvou žádost,
Zvěstují mi y tvůj kříž.
Anděl – jestli být to může,
Tvůj mi obraz maluje,
Na lístečcých krásné růže
Tebe duch můj spatřuje.
V hřebíčku tvé páry čiji,
Když své vůně vydává,
Ta když v oblacých se sbíjí,
Tam tě duch můj vídává.
Y v svém bdění y v svém spání,
Na lukách y v hájíčku
Cýtím v milém větrů vání,
Ach! tvou cýtím hubičku.
Ty vždy večer při mne sedíš,
Přinášíš mi růžičku,
Z hvězdy na mne dolu hledíš,
Směješ se mi v měsýčku.
Ty, když mračno nebem táhne
Času strašné hrmavice,
Když až k horám dolu sáhne,
Podávaš mi pravice.