Pilnost.*

Jako ohně lenivosti Chcy se pilně varovat, Budu s vroucý horlivostí V povolání pracovat,

Bůh mne na mou zemskou štacý Povolal, bych konal prácy, Sloužil králi, krajině, Obcy, městu, dědině.

Jaká hanba života čas V lenivosti mařiti! Jakový hřích svědomí hlas, Hlas též boží tupiti!

Jaká stráta dnem y nocý Sýly těla, ducha mocy Mrhat –, škoda věčitá! Kdo ji medle zpočítá?

Drahý klénot, zdraví těla Kazý špatná lenivost, Krev sy v žilách zkazyt zcela Jakovátě bláznivost!

Tomu, v lenosti kdo žije, Červená krev v těle hnije, Jako voda v kaluži, Chléb mu k zdraví neslouží.

Pilná práce množí sýlu, Lenivost jí ujímá, Pilnost dává chuti k dílu, Lenivost ji zemdlívá.

S chutí prácy začínati Jest půl díla dokonati, Zpozdile kdo pracuje, Těžce dílo skoncuje.

Lenivec sy život krátí, Těžké nouze začívá, Dědictví své brzo tratí, Pilným jmění přibývá,

Lenivec jen na svém loži Hliví, v domě nouzy množí, Jen kdo v létě pracuje, Vesel v zymě hoduje.

Nepravosti řeky plynou Z nešlechetné lenosti, Celé domy skrz ni hynou, Bohatnou jen pilností;

Lenivcy když nepostačí Jmění, chudoba ho stlačí, Přivlastní sy cyzý věc, Kradne, loupí lenivec.

Tebe tedy následovat Budu milá pilnosti! Tebe stále vychvalovat S vroucý láskou, milostí,

Ty mé zboží rozmnožuješ, Dobré jméno ohrazuješ, Ty mně pracovitostí Steleš cestu k hodnosti.

Ty mi pomáhej, o Bože, V povolání pilným být, Hned, jak ráno vstanu s lože, K užitečné prácy jít,

Dej mi zdraví, dej mi chuti, Svědomí pak ať mne nutí Konat, co jest dobrého, Milosti tvé líbého.