Milá Oravo! na vysoké rokli
Směle stavená, hrade Turzův slavný
Mysle o tobě často čilý duch můj
Míle se kochá.
Vzhůru k nebeské obloze se vznášíš,
Mocně panuješ nad Stolicý celou,
Hory vysoké, pyšné lesy, háje
Prohlédáš hrdě.
U tvé podnože strmá řeka ječí,
Bydla její břeh přeje Slovákům ctným,
Směle na ní se plaví s dřívím pltník
Do slavné Peště.
Byty nejvyšší František ti Turzo
Krásně připravil k podivení světu,
Oheň zžíravý strávil nastojte ty
Okrasy staré.
Vzáctný palatyn, vítěz přeudatný
Jiří Turzo tě svatým chrámem poctil,
Míně přednášet nebi s celým dvorem
Oběti libé.
Petr kanclíř zde obtížený vinou
V temném žaláři v okovách mřel dlouho,
Oplakal hříchu, vlasti pozůstavil
Památky smutné.
Tu se u Pána z Dubé bavil Václav
Zmeškal přeslavný rodu rytířského
Původ, z vězení prchev Trenčanského
Oslavil rod svůj.
Rcete Leštiny, Osado, Srněcý,
Jaké rekovství proved hrdina ten,
Strmou řeku když směle přeploul, došel
K táboru vojska.
Kterak nepřátel hrozné pomacení
Zapálenými stropil pochodněmi,
Když je uvázav na hovado plaché,
Pustil je v tábor.
V milém lůnu tvém unavený pracý
Duše rozhání mračna krajan slavný,
Štědrý novitel shořeného hradu
František Ziči. f)
Parky! prodlužte krátkou života nit
Ctnému vlastency, který vlast tak šlechtí,
Šiřte nebesa věčně slávu jeho
Celého domu.