Dcero nestracené ctnosti,
Krásou nebes oděná,
Milá, šťastná, nevinnosti
V čistém srdcy zrozená,
Ozdob mladosti mé léta,
Zblaž let mužských každý den,
Ty mi koreň radost světa,
Ty let starých oslaď blen.
Ucházý těm mysli pokoj,
Jímž tvé štěstí ucházý,
Mnozý vedou ukrutný boj,
Jež svět k hříchu navázý.
Hříchu znějí svodné hlasy
Uším mladých líbezně,
Když v něj padli, jen v ty časy
Rozum přístup nalezne.
Lítost, co had soptícý jed
Zžírá padlé den y noc,
Usnouli – aj! vnitřní hned
Soudce jímá je v svou moc,
Tvrdé žaloby jim v uši
Proudí ve snách strašlivých,
Jejich hrůzou jatou duši
Viní z hříchů škodlivých.
Tebe, milá nevinnosti,
Kdo, jsa dítě, muž, neb kmet,
Zachoval, dost blaženosti
Má, jíž nemůž vzýt mu svět,
Nenavist ho nepodvrátí,
Vašeň nepodmaní ho,
Když se mu věk zemský tratí,
Čeká světa lepšího.