Nemnohověd.

Moudrý Kestner vtipu svého střelami Přebolestně mnohé moudré Doktory Ranil, vysokých škol Rektory, Tak, že před nimi, co před včelami

Ostrým žihadlem svým cytedlně ranícými, Mnohý malosmělý Doktor bočil. Mistr Nemnohověd pravil, žeby skočil Častějc k Panu Kestnerovi k vyražení,

Mračné mysli vyjasnění: Kdyby před jeho jen satyrami hanícými Směl: – ač zajisté jen nedávno byl přišel Do Gettyngu, milého můz sydla,

Dostav sy zde kunštem žádaného bydla, O Kestnerovu však vtipu dávno slyšel, – Předc však jednou navštíviti Zeměměřiče se toho opovážil,

Zalíbit se jemu snážil, Vstoupiv k němu, prosyl, by mu ráčil odpustiti, Že své potud povinnosti dosti neučinil, By sám sebe z toho vinil,

Že se bodlavých vždy satyr jeho Bál, mněv, žeby posměch činil z něho. Y ne! řekl Kestner, nemáte se čeho báti, Zvykl sem učené jen satyrysovati.