Hájek Milínův jest na rovině krásné,
Rukou přirození mistrně postavený,
Lidem na odivu krásou ozdobený,
Každého jej jítra zlátí slunce jasné,
Rozmanité kvítky vůni vydávají,
Nad Ambrozyi v něm mnohem líbeznější,
Míle posyta jest majoránem země,
Na věky zde kvetou růže nejkrásnější,
S jejichž mladým lístím míle pohrávají
Libí větříčkové. Zpívajícý plémě
Ptačat tu se mešká přes celý rok vděčně,
Tichý slavíček vněm libě tluče věčně,
Černý drozd a pinka přemilostně pějí,
Nevinnoučkou radost v srdce lidské lejí,
Čistí, jako zlato, pramenové tekou,
V přelíbezném hřmotě zemi svlažujícý.
Okrášlen jest háj y roztomilou řekou,
Prostředkem jenž jeho přemile se točí,
Dalekoť ji vidět téct – pak hyne s očí.
Tu se s pěknou Bělkou Vilím procházývá,
V tichém houští sedě božskou rozkoš mívá,
Sem y přátelé Muz rádi přicházejí,
Unavenou mysl míle vyrážejí,
Nebeským ji ohněm k básněm podpalují,
K hrání na cytaře sebe probuzují,
Ke cti Apollovy tu já prozpěvoval,
Od prácy když sem sy mysl vyjasňoval.