Měsýc.

Vizte, jak tam Měsýc s celou jasností Přátelsky nás vítá! V stříbrném jeho blesku

Topol, jedle s radostí Větvičkami svými smítá. Jaký pohled! Světílečko tichounké,

Často sem tě vídal, Často sem tě vídal, Vždy jsy krásné, milounké, Jak sem tě prv shlídal.

Kdo tě učil Odměřenou cestou jít? Neznáhlíš se nikdý, Neupozdíš nikdý,

Musýli to vždy tak být, Zdaž pak nepobloudíš kdy? Tebe jistě Moudrá bytnost provázý,

Plná upřímnosti, Přátelsky těm svítit dá, Z jichž ust díka pocházý, Y těm plným nevděčnosti.

A hle předce Lidé, jenžto spatřují, Jak jsy dobrotivý, Srdce závistí a záštím

Při tvém světle naplňují Lstiví, pomsty žádostiví. Ale já chcy Tebe následovati,

Prospěšným, jak tys být, Nenávidícých mne Láskou zahanbovati, Vždy jim budu dobře činit.

Ty to spatříš Z nebeské své výsosti, Světlo milé v nocy, S radostí to spatříš,

Schválíš velkost milosti Tvorce svého, jeho mocy.