Vážné rumy, smutní ostatkové Květu Rašky slavného, Vněmžto všickni dobří vlastencové Ctili Uhra statného.
Vněmžto Budín slávou osloněný Ctného otce miloval, Jejž sy Nongrád sýlou zvelebený Jako reka liboval.
Kamž se děli časové ti zlatí, Když sem na Čůvarský hrad Přicházeli s lidem kněží svatí Služeb božích požit vnad?
Vážný Raška v tiché samotnosti, Jako Král v svém Bezpečí Bydlel v lůnu milé příbuznosti Tu, kdež Dunaj neječí.
Sem se Raškův soused, prelát vážný, Salkán vděčně stěhoval, Nad trůnem y nad oltáři strážný, Tu se pracý zhošťoval.
Tu y vítězové stolovali Čerhatského okolí, Když se z krutých válek vracovali, Sprostili se nevolí.
V jejich srdcy čistá láska bila, Jižto nezakalil klam, Upřímnost ctná v Panonyi žila, Ach! kamž se již děla, kam?
Hoši s dceruškami Raškovými f) V milé žili lásce zde, Městknajíc se žerty poctivými, Ach! kde jest to vše již, kde?
Při zvuku zde huslí utěšeném Tancujíce plésali, Při štěbetu ptačím přemileném V tichém houští sedali.
Rcete rumy, jakých vesselostí Krásná mládež požila U Rašky, když láska s nevinností Rozkošně se spářila.
Rcete, jak tu na daleké cestě Rád se poutník stavoval, V slavě, jakéž není v zpupném městě, S dobrým Raškou hodoval.
Rcete, Raškovo jak slavné bydlo Bylo pouhých radostí, Nevinných her, žertů, tancův sydlo, Rozkoš šťastné mladosti.
Krutá vzteklost nepřátelů lítých Hrad ten krásný zkazyla, Zlostných Turků, křesťanské krve sytých, Zbraň jej bídně zbořila. g)
Teď již tady smutné ticho stále V nahém rumu přebývá, Na nejvyšší hrůzyplné skále Pustovečka hnízdívá.
Smrdutý jen lakomec z všech lidí Tu sy stany rozbívá, Peníze když blázen! hořet vidí, Zlata, stříbra začívá. i)
Stín jak Raškův na Vašhedi k) chodí, Kde se kámen vápenný Láme –, hrůzy seje, smrti plodí Mstě se pro rum znectěný.
Ach! kyž ruce krví zakalené Nepřátel se skrčily Bořícých hrad –, kyž je rozvalené Rokle těžké přikryly.
Kyž je třesoucý se s prchlivostí Víry země zhltili, Kyž je Perounovy v bouřlivosti Nebes střely zhmoždily.
Stůjtež rumy, do zboření světa, Hlastež slávu Raškovu, Čerhatané! každého tu léta Svěťtež pamět rekovu.
Hnízdiž tady pustovečko tichá, Hnízdiž na skal výsosti, Nad smutným když rumem Čerhát vzdychá, Ty naň žaluj v tichosti.
Cookies on Poetry Cove