Přeblažené byli starodávné časy,
Básnířův je slaví jednostejné hlasy,
Hladolet v nich seděl na spanilém trůnu,
Světa osudy v svém choval božském lůnu,
Vraždné střely ještě okovány byly
V železých, ty lidstva ještě nesmrtily,
Prudký, škodný příval nedělával zmolin,
Přioděných žitem nepotloukly dolin
Kroupy, zhoubné mrazy réví nekazyli,
Plodné housenky se ještě neplazyly
Po zelených stromích; prudká chumelice
Lidí nezmařila zboží, hovad píce.
Dobré nebe bylo na každý den jasné,
Déšť jen v nocy kropil udolíčko krásné;
Jaro bylo věčné, rozmanité květy
Míle přikrývali všecky loučné světy,
Kruté války země lítě nehubily,
Lidí drahé krve ostré necedili
Meče; bolestných ran žádný neznal v světě,
Žádný neskonával v krásném věku květě,
Přemilého zdraví všickni požívali,
Lidé marné pýchy zhouby nepoznali,
V nápoji a v jídlech vyhledaná stkvostnost
Neplodila mdloby, všecky vedla sprostnost,
Nestory se stali bydlitelé země,
Šťastné bylo každé tvorů světa plémě.