Dobrou syce cestu lidem ukazuješ,
By ní putovali, hlučně povzbuzuješ,
Spasení že bez ní není, prohlašuješ,
A kdo jí se spustí trestem vyhrožuješ,
Sám však bludníkem se mrzce potuluješ,
Zakázaných stezek sobě oblibuješ,
Tím své dobré řeči ne jen potupuješ,
Nybrž svůdcem ovcý sebe osvědčuješ,
Tím však k přísnému se trestu odsuzuješ;
Zdaž se, na mysli to maje, nezhrozuješ?