Házela hravě křeménky
a ve vlas pletla sněženky.
Přiběhla s kosou babice:
„Daruj mi zpěvné myšlénky!“
A když zpěvánky její měla,
v dík tajemný se rozechvěla.
„Uštědři také s retů máj!“
Smích dostala a pryč jej svála
a sama se zas jednou smála. –
„Mé dítě, daruj oka žár
i s tváří růží vonných pár!“
A když ty dárky v ruce tiskla,
zamávla kosou, křikla, výskla:
„Dáš ještě srdce, svoje žití!“
Uvadla dívka jako kvítí,
k noze se babky svalila.