Vod chladných, bouřlivých je moře kolem nás
z hluboka rozječené,
a všude slyšeti jen jeho silný hlas.
To stará Evropa se všecka otřásá,
spor syčí nastřádaný,
tu slyšet zoufání, tu radost zajásá.
My ani hlasy své a svoje volání
v tom jeku neslyšíme;
jen vášeň Evropy se přes nás přehání.
Ne! Slyšte! I náš hlas se náhle ozývá.
šíří se, vzrůstá denně,
pln žití jímá nás, až zrak se zalívá.
A brzy přehluší i okolní ten vzdor,
a sebe uslyšíme
a zpěv náš vznese se až do oblačných hor.
Poznáme duši svou, co volá, touží v nás,
svou bytost pochopíme,
a v šumu Evropy náš bude šumět hlas!