Zvěstování.

V městě Nazarétě Chvátá z rána v létě Děva sličná v zahradu; Aby z Vesny dítek

Nejkrásnější kvítek Obrala si v odsadu. Kdož jest tato děva, Že všech kvítků střeva

Zříc ji hnou se v okolí? Každý se jí kloní, Každý vzdychá po ní: O kéž mne jen vyvolí!

Narciskův tu řada, Hřebíčků pleť mladá K ní se vine s důvěrou; Tulipán v své pýše

Mní, že jeho číše Děví ruce vyberou. Koho voliť bude? Jistě růže rudé,

Jistě skvoucí lílije; Velká jest jich krása A se všudy hlásá; Však jich v kytku nevije.

Myslí neoblomnou Květinku jde skromnou V skromném hledat příbytku. Tu se oku děvy

Fialenka jeví; Tu si bere pro kytku. S nebes zlaté báně Vyslán anděl Páně

Na ten podslunečný svět, Aby po oboru Hledal v panen sboru Nejbozštější krásy květ.

Přišed na své dráze Na pozemské hráze Stavuje se na pouti. Po veškeré zemi

Patří zraky všemi, Kamby se měl octnouti. Všechny miznou mraky Před světlými zraky

Nebeského anděla; Tu mu naskýtá se V celé svojí kráse Všech děv řada přeskvělá.

Tam ai! v skvoucím stanu Skvoucí krásy pannu V lesku patří bohatém; Tam zas dceru krále

V ustrojeném sále Oděnou zří šarlatem. Kterou v panen kolu Na pozemském dolu

Snoubce nebes vyhledá? Tu, jenž slávou dýchá, Či tu, jejíž pýcha Nad druže se pozvedá?

Po slibném však lesku Anděl svoji stezku Na tu zemi neváží; Pannu hledá skrovnou,

Violince rovnou, V níž se nebe obráží. Tu se jeho oku Děva v prostém kloku

V Nazarétě naskýtá; K ní již rychle spěchá, Neb v ní všechna těcha Pro zem, nebe prokvítá.

Ai tu před ní stane; V kráse nevídané Zří ji prostu úhony. A již nemůž dleti,

A hned počne pěti Písně vroucné poklony. Máří! panno blahá, Ty's ta Bohu drahá,

Ty's fialka tajemná; Tebou, kvítku z ráje, Přišly věčné máje V naše lada bezpřemná.

Tvorce zvolil Tebe, By slast svého nebe Sdělil s každým člověkem. Viz nás parnem mroucí,

Proměň v ráje skvoucí Pouště v světě dalekém. Slastí trudokojnou Můžeš měrou hojnou

Řeku věčnou zlahodiť: Vlij nám slast tu v ducha, Ať se mysl kruchá Může Bohu obrodiť!