Když tří králů veleslavné plémě V zboru stkvělém přišlo do Betlémě, Obuzeno zázračnými zjevy Vzpělo o své bláze svaté zpěvy:
„Hledali jsme tebe s dávna Se všelikou duše snahou, Na blankytu hvězda zprávná Vodila nás cestou blahou.
Ode vzdáli K tobě králi Vážili jsme cestu K tomu tvému městu.
Nalezli jsme tebe, Nalezli jsme nebe. O ty světa kráso, O ty lidstva spáso,
O ty věčný ráji, O ty rájský máji! O všech světů kníže! Palác tvůj ta chýže!
Jak jsi se tak sklonil, Blesk svůj pozaclonil. Jasně však s tvé tváře Odlívá se záře,
A ten vládný oka tvého vzhled Praví, že ti podroben jest svět, Že již v brzkou dobu Všechnu ďábla zlobu
Všemocnou svou kuší Vláda tvoje zruší. O svite, tresti milá všech krás, Přijmi ty dárky malé od nás.
Volili jsme o pospěchu Dary tyhle ti v útěchu, Jak nám vnukla předtucha Od svatého od ducha.
Ai v zlatě tomhletom ctíme tebe Jak světa krále a krále nebe. O dej ty nám za to Lásky svojí zlato!
V tomhle kadidle, co libě voní, Srdce se tobě, že Bůh jsi, kloní. Rozžehni nám, Boží robě, Svatou zbožnost po útrobě.
V té pak mirry masti Značíme dav strasti, Jenžto tebe čeká Jako proudní řeka.
O! i masť tu přijmi v lásce, Podrob se těch strastí částce, Smiluj nad zemí se nad ubohou, Pošlap hada zlého svojí nohou.“
Takto u posvátném hlaholu Pěli králové tři pospolu. Díťátko se na ně pousmálo, S dary těmi libě sobě hrálo,
Nejvíc láskou čirou Hrálo sobě s mirrou.
Cookies on Poetry Cove