Živobytí naše – to den krátký
Jesti mezi soumrakoma dvěma,
A i tento slunka tytýž nemá
Obklíčen jsa mrakův od posádky.
Do života vniknouť do pohádky
Nemůž mysl člověkova chlemá,
Za hodinou hodina se němá
Posunuje ve hrob nepamátky.
Kdož můž býti Josuovi roven,
Aby mohl veleť slunci bláhy
Nezacházeť za hory tak záhy?
Leč Bůh není k nám tak neslitoven;
Cnost běh prudký časů může staviť,
Z květů časných vínek věčný spraviť.