Zdali mysl tvá se nekaboní
Vidouc, jak lid v bludy ubíhá,
Jak vrah zlý ho sobě zapříhá?
A jej tryskem po úskalích honí?
Kdo se k lidu tomu v lásce kloní,
A ho pohrom a zkáz vystříhá,
Proti tomu zášť se pozdvíhá
A zle o něm v celém světě zvoní.
A co nejvíc duši věrnou bolí,
Že sám národ slepý s dobrou volí
Do neřestí oněch klopotá!
S úhlavním se nepřítelem bratří,
(Taková ho tíží mrákota)
A v svém bratru nepřítele patří.