Ještě kostelníku
Nezavírej dvéře,
Ještě se proud díků
Z hrudi její béře.
Ňádra jiných prázná
Jsou již na odbytu,
Ta však duše rázná
Tone proudem citů.
Z jakých zdrojů tekou
Citů tvojich proudy?
Slastí milovděkou
Chvějí se tvé oudy.
Ale duše vroucná
Místo odpovědi
Jako do budoucna
Na nebesa hledí.
Jak se topí včela
V růži blahovonné,
Tak ta duše celá
V nebes slasti tone.
Zář se od oblaků
Na tvář její slívá,
V zbožném jejím zraku
Nebe celé splývá.
Učiň mně tu dráhu,
Učiň, Bože, známu,
Bych i já tu bláhu
Odnášíval z chrámu.
Nechať z Tvého dvoru
Mannu spasnou nosím,
A jí po oboru
Duše sprahlé rosím.