Vezdy se mi prsa moje šíří,
Zrak-li zvednu po tom prostrannu,
Na němž četné plémě Slovanů
Ode dávných věků valně hýří.
Od moře, kde život zimou škvíří,
Až tam do těch blahých do stanů,
V nichžto člověk pro svou obranu
Stínu hledá před horoucnou žíří;
Po krajině této po ohromné
Hýří naše pokolení skromné;
Hýří! ach kéž možno říci: vládne.
Vstaň již lide ze své mdloby zrádné!
Pro časy aj tobě nápotomné
Uchystáno žezlo věkořádné.