Vezdy Bohu kolena svá skláním,
Když si na propasti zpomenu,
Na jejichž jsem chodil čeřenu
Moha v plen býť zhouby věčné báním.
Tvým se, Pane, dálo smilováním,
Že jsem ušel pekla plamenů,
Z tvých mně síla tekla pramenů,
Saní těch jsem Tvým zbyl požehnáním.
Otče dobrý na nebeské výši!
Dej mi věčně věrným býť tvé říši;
Dej, ať svět mě s Tebou nerozdvojí!
Slyš mou prosbu, lásky věčné zdroji!
Zabij mne radš smrtí tisícerou,
Než bych zasnoubil se s pronevěrou.