Večer.

Ai v jak krásném průvodu Stoupá večer v přírodu! V přerozkošném řádu Ujímá v ní vládu.

V čarokrásy osnovu Slunko v pouti k domovu Na samé již hloubi S ním se svatě snoubí.

Viz tu zlatou obrubu Tkanou k tomu ke snubu, Stkví se stkvostem krále V přebohatém sále.

A ten sál jest celý svět, Kam tvých očí vzměří vzhled, A v něm co choť pravý Svadbu večer slaví.

Hudba hrá jen přetichá K svadbě toho ženicha, Jako šepot duchů, Že jde sotva k sluchu.

Po pláni i po stráni Sladké vane šumání, Jak když k lásce zjevu Choť svou líbá děvu.

Však ach! již se ubírá, A ples všechen umírá! Panoval jen krátce Král ten v svém paláce.

Aj viz tam tu tkaninu, Již co hrobní halinu Po celém tom kraji Šeré ty mhly tkají!

To je rubáš pohřební, Jejžto za šat svadební Večer od mateře Od přírody beře.

Překrátký ach jenom ples Propůjčen mu od nebes, A již smrti zhlani Padl smutnou daní.

Pláčí nad tím nebesa, A vše země tělesa Nad svou samotinou Rosu trudu linou.

A ten slavík soukromě Na kvítnatém na stromě Jako po příteli Po večeru želí.

Všecko v rychlém poletě Zahynuje na světě, A co nyní zkvítá, Zítra již květ smítá.

Mně-li také zaplane, Když ten večer nastane Mého živobytu, Záře v růžném svitu?

O Ty slunko života, Nechť se tenkrát bleskotá Na mou provinilost Odvěčná Tvá milost.

Jak svit pozdních červánků, Po mé duše po stánku Rozlož se s Tvé tváře Milosrdná záře.

Vlídně Sobě se mnou voď, Přijdi pro mne jako choť; A mne k Svému jmění Přijmi v políbení.