Aj vzchází přemilé slunko na blankytu,
Jak statný bohatýr z brány rubínové,
Hvězd zástup je provází
Jak slúhův družina stkvělá.
Noc černá v zimavých se v krajinách děsí,
Jiť jmou touchy, že již žezlo se jí skruší;
Tak vzchvívá pro šemetné
Království se tyran strachem.
O slavný dni! Tebeť svrchovaný nebes
Pán seslal v slzavé bezblaha údolí,
Ty's strávil tmy sudebné,
Vesmír v ráj proměněn tebou.
Andělský tebe aj zbor provodí v stany
Zemské prozpěvujíc slastiplné zpěvy,
Blankyt v nach se obrátil
A vzduch v hudbu milozvukou.
Již teď pravdy Boží, již se Boží cnoty
Rozlívá obzorem záře milostivá,
Bláha s brány nebeské
Usmívá ze otevřené.
Již teď láska Bohem vyplozená v světě
Vztýká svůj praporec k oblaze národu,
Odmladlá na horách se
Věčných čáka zakotvuje.
O tož zhyň všeliké po světě bezpraví,
Již povztyč ratolest pravdo olívovou;
Andělská se usídli
V člověckých nevino v dolích.