Ustavičně o mé ňádro dumné
Obuřují zlé se vichory,
Nejvnitřnější duše prostory
Pociťují zle ty hosty šumné.
Leč já vezdy na ty vrahy chlumné
Vytýkávám víry prapory,
Vnikám mocně v jejich tábory,
A tak zbývám zběři nerozumné.
Ty jen Pane bývej vezdy semnou,
Do propasti nedej duši padnouť,
Nedej ohňům svaté víry chladnouť.
Veď mé kroky, osviť cestu temnou;
Bez tebe se sláva nepramení,
Bez tebe i ráj se v peklo mění.