Oko, pravé oko,
Že mně nechceš sloužiť!
Což já přehluboko
Musím na tě toužiť!
Přeslaba jsouc děva
Ze sil nedostatku
Sestra tvoje levá
Nemůž vyspěť v matku.
Chtěl jsem tebe vésti
V staré dějů hrady,
Bys tam zřelo kvésti
Zlata, stříbra sklady.
Chtěl jsem tebe vodiť
V otců svatých kobky,
A tam kde se rodiť
Zříti pěvců bobky.
Vésti jsem chtěl tebe,
Kde ta voda prýská,
V jejíž tváři nebe
S bláhou vší se blýská.
Chtělť jsem jíti s tebou
V písem svatých háje,
Kdež se slasti střebou
Předvěkého ráje.
Leč jsi ty mou vůli
Ošálilo pádně,
Život ducha v půly
Skrušilo's mně zrádně.
Budu oko na tě
Toužiť neustále,
Tebou jsem se v chvatě
Na zlé octnul skále.
Oko, oko milé,
Sber se v novou sílu,
Propůjč se mně čile
Ke zbožnému dílu.