Zdali víš ty duše rozmilá, Kolik porodů pán Christus má? To ti církev na vánoce dí Velíc knězi sloužiti tré mší.
Když ta první mše se počíná, Krajina jest v půlnoc odína. Tím se značí pro vše člověky, Jak se zrodil z Otce před věky.
Přepodivný jest ten Páně rod, Nevystíhlý jak hloub morských vod. Jako půlnoc zastírá se tmou, Tak rod ten jest zastřen věčnou mhlou.
Nelze dále o něm hovořiť, Přijde se jen nice pokořiť. K druhé mši se tehdy zazvoní, Když se noc již ke dni nakloní.
Druhá mše ta zrána sloužená Druhý porod Christův znamená: Jak se zrodil z panny Marije, Z panny čisté jako lílije.
Když on přišel v těle, prchla noc, A den světlý ujal věčnou moc. I rod ten jest divné osnovy, Žádná řeč dost o něm nepoví.
Hloub ta vší se mysli zamyká, Ani anděl do ní nevniká. Zázrak jest rod ten všech zázraků, Duch náš stojí tu jak v omraku.
Nevystíhlá jest to lásky hloub, Pokory to Boží věčný sloup. Pro tu lásku nechť se člověče Duše tvoje v díky rozteče.
Třetí svatá mše se sloužívá, Když den v jasnotu se odívá. Tím se tobě ten rod naskýtá, Když Pán do duše ti zavítá.
V duši lidské hodlá bytovať, Tam mu chrám má člověk budovať. Tam se tobě zas chce narodiť, Duši tvé chce věčně vévodiť.
O měj Mariinu útrobu, Pojmi v sebe Páně podobu. Jak den víc a víc se rozžehá, Tak nechť v tobě láska vyšlehá.
Proměň docela se v jeho tvar, Oddej se mu napověky v dar. Běda, když Pán tluče na dvéře, A se k němu člověk nebéře!
Ale blažen, kdo mu otvírá, A své srdce po něm vystírá. Tomu andělů sněm libě hrá, A on v sobě celé nebe má.
Cookies on Poetry Cove