V apeninských kolibách, Tam mnich bloudí v pochybách, Kdež má najíť přízně Pro velké své trýzně?
Chodí sem a chodí tam, Svět mu změněn v mam a klam, Blankyt se mu kalí, Tmou se mu den halí.
„Ach můj Bože rozmilý, Tmy hruď moji okryly. Uděl, ať již zbudu Toho zlého trudu.“
A tu jakby omámen Sedá sobě na kámen; Leč se opět zmoha Prosí znova Boha.
An tak mysl pozdvíhá, Záře se mu namíhá, Jak když prosvit blesku Svitne v tmavou stezku.
„Půjdu já v tu zahradu K Egídovi o radu, On jest přítel Páně, On dá lék mé ráně.“
I jde k němu ve chvatu Maje mysl projatu; A již u vrat stojí, Volať se však bojí.
Egíd kvíti pořádá, Myšlénky v nich pokládá, Ducha jeho zraky Zří v nich Boží znaky.
Kdy tvá bělost, lílije, V srdcích se nám rozvije? A kdy Boží láska, Tvoje, růže, hláska?
Tak si smutně povídá, A se maně ohlídá; A tu mnicha spatře Volá: Vítej bratře.
Vítej mi v té závěti! Však proč tě zřím truchleti? Co tvou zbožnou duši Takým trudem kruší?
„Zbaven jsa všech Božích rad Přicházím sem ve tvůj sad, Duchovní mne nouze Zbádá prouz a prouze.
Hrudi mojí nelibá Zmocnila se pochyba, Zda máť nebes krále Pannou byla stále.“
Smutně dí a povzlyká, Žalost jeho velika; K zemi sklopě oči Studem nazpět kročí.
Egíd nad tím rozbolem Vzhárá svatým plápolem, V strast se jeho topí, Pak hůl jeho chopí.
A hůl vtekna do země Praví jemu v dojemě: Dřív než porodila, Pannou čistou byla.
Kde hůl byla vteknuta, Lílije tam klenutá V bělostkvělém jase Mocně rozvila se.
Vtýká hůl v zem na novo A dí opět proslovo: Při porodu Christa Byla panna čistá.
Kde hůl byla vteknuta, Lílije tam klenutá V bělostkvělém jase Rozvila se zase.
Vtýká v zem hůl po třetí A dí v novém roznětí: Po porodu Slova Čistotu vždy chová.
Kde hůl byla vteknuta, Lílije tam klenutá V bělostkvoucím jase Opět rozvila se.
Mnich zře kvítků rozvití, Plyne v svatém rozčití, A hned s tváří jasnou Pěje píseň hlasnou:
Ó nechť všecka nebesa Semnou se již rozplesá, Že tě mohu, Máti, Věčnou pannou zváti.
O ty panno přesvatá, Jak jest hruď má projata! O ty svrchovanou Po věky jsi pannou.
Mine již mě všechen trud, An jest vyšel z mysli blud, Již buď věkostálá Pánu vzdána chvála.
Cookies on Poetry Cove