Zasvitnul blažený den s plahotin nebes
Skvostnějším zdobený dnů všelikých nachem,
Jenž svou jasně odívá
Září všech Slovanův světy.
Posvátný to našich jest den apostolů,
V nichž k nám Páně milost proudně zavítala,
A vláhou věkobytnou
Vlastenské luhy oblila.
O dvé přeblažené! Hvězdy milé nebes
Otcovských! bohatým víry nemíjivé
Obleskem mhlu přehustou
Jste s myslí Slovanův sňali.
Když vás matka časem svým vydala světu,
Zvuk sladký proletěl všech Slovanů krajem
A v chrámech se pohanských
Hrůzou třásla model tlupa.
Ďábelská se na vás jak divoký vichor
Prchlostí zuřivou zášť opovážila,
Loď roztříštiti víry
Nestoudným se čelem snažíc.
Leč Christus spravoval plavbu vaší lodi
A v kormidlo čilé kříž jste pořád měli;
Tak loď v bouři osudné
V přístav vešla bez úhony.
Přeblažní stromové vy jste olívoví
Rozkvětlí na Boží sličně na zahradě,
Z nichž v náš lid se milosti
V sladké vůni olej řine.
Harfou vás učinil Pán přelibozvukou,
A zpěv váš se linul ve světa útěchu,
Jak když k vesně zavítá
S písní rozčilenou slavík.
O dvojchráme svatý, vystavený Bohem,
V němž bozské napořád lásky oheň planul,
V němž vonná se pořáde
Oběť Pánu donášela!
O kdož vás zvelebiť dosti umí slovem?
Ve vděčných Slovanův vy jste si utrobách
Zbožné slávy památník
Na věčné vzdělali věky.