Nebaž synu nesvatě
V srdce svého komnatě
Po stříbře a po zlatě!
Což ti můž' dáť jejich lesk,
Byť s ním kráčel světa blesk?
Do Božíchli vpíše desk?
Ješitný to jen jest klam,
Vlastní mysli tvé to mam,
Jímž lid padá v tisíc jam.
Prospívá však neskrovně
Duši, světa královně,
Pojmeš-li je duchovně.
Ve stříbře se bleskotá
Lepozvuká čistota
Vnitrného života.
Proto miň tě hříchů kvas,
Líbezně jak stříbra hlas
Veleb Bohu v každý čas.
V zlata lesku červeném
Zříš, že svatým plamenem
Pláť máš v nitru studeném.
Ó tož láskou Boží plaj,
S nebes žídla pořád ssaj,
A tak k věčné slasti zraj.