Vůkol lásky okem
Zřela Vesna v jase,
Na kři na vysokém
Růže rozvila se.
Zdola na tom sloupě
Rostlo něžné poupě.
Nelibotá lupen
Od vánku se z jitra,
Růžový to pupen
Vece k růži z nitra:
Kéž mi možno, máti,
V tvojí kráse vzpláti!
Nikdo se, mé dítě,
Nemůž kráse učiť,
Na lásky jen prýtě
Může krása pučiť;
Zahoř láskou vroucí,
Zkvěteš krásou skvoucí.
Poupě na svém stvolu
Rozžalostilo se,
A znak svojich bolů
Projevilo v rose:
Ach což mi to hlásí!
Nedočkám se krásy.
Večer libý vzplanul
V šarlatovém zlatě,
Sladký zápach vanul
Vůkol přebohatě;
Slavík na ohrázce
Zapěl o své lásce.
Lidé z pouti táhli,
Pěli z útrob tísně,
A Bůh neobsáhlý
Předmět byl jich písně,
Jak vše jeho touha
Jestiť láska pouhá.
Pupen ve svém smutku
Slyší tyto hlásky,
Ai tu z toho skutku
Vzhárá ohněm lásky,
Až se z toho vznětu
Rozvil v krásy květu.
Ne to slavík pěje
V houští u potoka,
Boží řeč to leje
Z úst se od proroka:
Hárej Božím citem,
Vzkveteš věčným svitem.