Proč se břemen církve svaté straníš,
Čáko vlasti, milá mládeži?
Bojíš-li se, že si otěží
Svaté kázně bláhu poporaníš?
Pochotěm se světa zhola maníš,
Plováš jenom k pohod nábřeží,
Srdce tvoje k Bohu netěží,
Nynějším se modlám mrzce klaníš.
Knězství kámen, a svět jest ti růže;
Zpohanělo-liž tvé zcela ňádro?
Zisk-li jen a pochoť jest tvé bůže?
Zbadej hlouběj věci tresť a jádro;
Knězství kámen, leč ten tobě v skonu
Změní v choť se, jak Pygmalionu.