Příroda je převýborná kníha,
Jižto Hospodin všem poskýtá,
V níž on známost sebe namítá
Tomu, jenž v ní pro uku se sbíhá.
Blažen, kdo v ní Páně stopu stíhá,
A k ní duší zbožnou zavítá!
Pásmo pochyb se mu rozplítá,
S tváři pravdy se mu závoj zdvíhá.
Kterak tedy předce mysl mnohá
Šetříc pilně v knize té všech znaků
Nenalezá pravého v ní Boha?
Od krhavých ducha jde to zraků.
Badá on v ní – ale s myslí podlou,
Proto se v ní potkává jen s modlou.