Úsměvavou tváří U večerní záři Poklekává Máří Jakby při oltáři.
Popadala sladká rosa, Prosvitala nebes kosa, Stáť se zdála světa osa. Zála vůně z růže,
Jakby krásy bůže Vstalo z nebes lůže. Tedy Máří svatá Láskou k Pánu vzňatá
Vzpěla ve slova ta: O ty roso svíží, Již se ten čas blíží, Kdež se spása sníží
Ku pozemské chýži. O přijď roso s nebe, O přijď bozský chlebe, Vroucně ždáme tebe.
O přijď vůně s blankytu Do pozemských obytů! Přibuď v blahém úsvitu Ke všech slastí pocitu!
Na všem kvítí přebohato Rozskvěla se rosa na to, Jak se v slunci stkvěje zlato. A aj divná věsť,
Hlava Máří jest Plná stkvostných hvězd. A vše rosy krůpěje Jako od zlatoděje
Změnily se na nebeské perly Za osadu Mariiny berly. A aj v jejím čistém lůně Leží růže rajské vůně,
Jako na nebeském trůně. Z okolí se ozývá ples, Pěje louka a jásá les, Snesli se s oblohy andělé,
Stkví se jich úprava přestkvěle, A z útrob tísně Překrásné písně V slávu a čest Marii
Uměle jim se lijí, Jak kdy padá rosa do sněživých lilijí: „Maria buď zdráva! Ty jsi světa sláva,
Ty jsi nebes královna, Kdo se tobě vyrovná? Prute z rajských stromů, Sloupe s nebes domu,
O jdi, o spěš k domovu, Svadbu tam máš hotovu. Nebes věčný kníže Do tvých útrob chýže
Se sborem všech milostí Laskavě se uhostí. O jdi Boží choti, Růže se již brotí,
Již se bělá lílije, Jenž se s růží rozvije. Jdi již archo Boží, Pán se v tobě složí.
Vlají lásky prapory; Jdi již do své komory.“ A ta píseň zněla, Jak když růže stkvělá
S vánkem libě šepotá, Jak když slavík klokotá. Prošla Boží děvu slast bohová, Jak ponebesko jenom ji chová.
A co dí tajemná toucha, Toho panna již poslouchá. I jde domů v běhutém spěchu, V nitru majíc bohatou těchu,
A tam k věčné spáse nám Rozskvěl se v ní Boží chrám.
Cookies on Poetry Cove