Chodí chodec, chodí
Okolo vsi chudé,
K mysli sobě vodí,
Jak s ním dále bude!
Odtad do domova
Daleko má ještě;
Která chýž ho schová
Od takého deště?
Déšť ten zhusta padá,
Bouře lítá zuří,
Jak když pustá lada
Prosupují tuři.
Cesta vede horou,
A zle všady klouhá;
Jak teď nohou chorou
Zkončí se pouť dlouhá?
Předc jde dál a dále,
O berlu se vzpírá;
Z víry v nebes krále
Zdárnou sílu zbírá.
A již na vrcholu
Svá ho jímá chýže;
Odtad v blahu dolů
Pozírá jak kníže.
Jsme my všickni chodci
Na té zemské pouti,
K nebeskému Otci
Máme přistanouti.
Palác věčné pravdy
Nad skalami kyne,
A pouť naše zavdy
Roklemi se vine.
Pot se line s čela,
Stíhají nás bouře,
Vstává zloba celá
Proti nám v své zpouře.
Však dál a dál dlužno
Jíti poutníkovi,
Komu srdce mužno,
Ten si v cíli hoví.
O ty síly zdroji,
Pohleď na nesnáze,
Přispěj mocí svojí
Na těžké nám dráze!
Ty jsi život pravý,
Pravda jsi a cesta,
Doveď do oslavy
Věčného nás města.
Po životě činném
Tam nás vezmi k sobě,
Ať pak odpočinem
Věky věků v Tobě.