Polsko, Polsko! oslavená země,
Sestro milá mého národu!
Zpomenu-li na tvou nehodu,
Ostrá bolest jak ten oheň žže mě.
Slynula jsi druhdy v krajin sněmě
Skrze nejednoho vévodu;
Křesťanstva jsi střáhla svobodu,
Když se pohan vztěkal přeholemě.
Kdež jest berla volné správy tvojí?
Ach mé srdce hořem krutým puká:
Zlomila ji nepřátelská ruka.
Ale to ach jestiť větší muka,
Že ty pořád trváš s Bohem v boji,
A v hruď vlastní saháš hříšnou zbrojí.