Po moudrosti roztoužená láska
Byla starých filosofie;
Leč té lásky nyní nečije
Ta, jenž stojí po té vědě, cháska.
Teď ta věda jestiť jenom sázka,
Kdo víc jedu na svět vylije;
Ta, jenž kvetla jako lílije,
V nevěstku se proměnila kráska.
A předc bídnou onu cizinkyni
Za královnu vydávají nyní,
Pokřikujíc pýchou přenáramnou.
O! kdož roušku odkryje jí klamnou?
Kdož ji vydav v zaslouženou hanu
Zasnoubí nám čistou pravdy pannu?